Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 2

Dům Izraele byl rozdělen na dvě hlavní části: na karaimy a na rabanity.
Víra karaimů stojí na třech pilířích: ha-katuv – Písmo, ha-hekeš – princip analogie, a Sevel ha-Jeruša – břímě dědictví.
Pilíře víry karaimů vycházejí z Písemné Tóry, která nám byla dána skrze našeho pána a učitele Mojžíše, mír s ním, na hoře Sinaj.
My karaimové se řídíme Tórou na základě jejího přesného a prostého výkladu, Tórou, která si neprotiřečí, Tórou bez dodatků či zkrácení.
Dodržujeme také to, co analogicky z Písma vyplývá.
Například Tóra zakazuje odhalit nahotu dcery svého syna a dcery své dcery, jak je psáno v Třetí knize Mojžíšově ve verši 18:10:
 
Neodkryješ nahotu dcery svého syna nebo své dcery. Neodkryješ jejich nahotu, je to tvá nahota.
 
Přestože se Tóra nezmiňuje přímo o nahotě dcery, princip analogie nám říká, že pokud je zakázáno odkrýt nahotu své vnučky, tím spíše je zakázáno odhalit nahotu své dcery.
Podobně tomu používáme i jiné analogie.
Dodržujeme i Břímě dědictví, které jsme získali od našich předků, a které se předávalo z generace na generaci.
 
Břímě dědictví jsou tradice a zvyky, které nejsou popsané v Tóře.
Nejedná se o přikázání Tóry, jsou to tradice a zvyky, které mají svůj základ v psané Tóře.
Tradice a zvyky nesmí být v rozporu s Tórou, a nesmí narušovat základy víry.
Karaimové se tímto způsobem pevně drží své víry a přísně v souladu s předpisy svého náboženství, tak aby neporušovali principy písemné Tóry.
Z výše uvedených důvodů zcela rezolutně odmítáme tzv. Ústní Tóru.
 
Víra rabanitů je naopak založena výhradně na tzv. ústní Tóře.
 
Rabanité tvrdí, že náš pán a učitel Mojžíš, mír s ním, obdržel od Stvořitele, budiž požehnán, kromě písemné Tóry, i jakousi další Tóru, a to ústně a v tajnosti.
A že Stvořitel, budiž požehnán, podle rabanitů zakázal zapsat tuto ústní Tóru, nařídil pouze, aby se vyučovala a předávala ústně, od člověka k člověku, z generace na generaci.
Tím že rabanité popadli oběma rukama tzv. ústní Tóru, uhasili světlo písemné Tóry.
Začali svévolně psanou Tóru měnit, přidávat k ní a odebírat z ní, vykládat jí jak se jim zachce, narušovat její smysl a podřizovat jí jejich ústní Tóře.
 
Nadřadili svojí ústní Tóru nad Tóru psanou.
Tvrdí, že jejich ústní Tóra byla dána Mojžíšovi na hoře Sinaj.
Ale to lež, výmysl a pomluva, a zde jsou uvedeny důvody.
 
Zaprvé, psaná Tóra byla předána dána pouze Mojžíšovi.
Proto se připomíná pouze Všemohoucí a Mojžíš, Jeho služebník.
Například: I řekl Hospodin Mojžíšovi …… Promluvil Hospodin k Mojžíšovi ……
 
Proč tomu tak není v  ústní Tóře?
 
V ústní Tóře se nehovoří o tom, že Hospodin dal Mojžíšovi to či ono přikázání, připomínáni jsou pouze jednotliví rabíni: Rabín ten a ten řekl to a to.
 
Zadruhé, proč by Všemohoucí, budiž pochválen, dával druhou Tóru ústně, a proč by ji dělal základem víry?
 
Jak může být směrodatnější to, co je ústní?
 
Je všeobecně známou skutečností, že slova, která nejsou zapsána, se postupem doby mění, nebo jsou dokonce zapomenuta.
Proč by Všemohoucí zakazoval zapsání ústní Tóry do knihy?
Pokud připustíme, že tomu tak skutečně bylo, proč později rabíni přestoupili tento zákaz Nejvyššího, budiž požehnán, a zapsali jí?
 
Zatřetí, jak nám řekl král David ve svém Žalmu 19 ve verši 8:
 
Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.
 
Když je Hospodinův Zákon dokonalý, proč by nám musel Všemohoucí dávat ještě druhou, ústní Tóru, která by doplňovala Tóru písemnou?
 
Pokud někdo tvrdí, že Tóra je dvojjediná, tedy že se skládá ze dvou částí (psané a ústní), a že mezi oběma částmi není rozdíl, tak proč nám Všemohoucí druhou Tóru dával?
Pokud někdo tvrdí, že se druhá Tóra od té první liší, a to je důvodem, proč nám Nejvyšší musel dát dvě Tóry, znamená to, že si obě Tóry vzájemně protiřečí.
 
Na tomto Světě tímto způsobem nejednají dokonce ani lidé, natož Stvořitel Světa.
To jsou důvody, proč jsme si zcela jistí, že ústní Tóra je pouhý výmysl, a proč v ní nevěříme.
 
Začtvrté, pokud v souladu s vírou a náboženstvím rabanitů, dal Hospodin, budiž pochválen, Mojžíšovi, mír s ním, ústní Tóru na hoře Sinaj, proč si tedy ústní Tóra tak často protiřečí, což může potvrdit každý, kdo četl posvátné knihy rabanitů.
 
Rabanité uctívají a dodržují to, co je v těchto knihách napsáno, a přidávají k nim ještě mnoho dalších knih, jejich počet se každou generaci zvyšuje.
Všechny tyto knihy jsou zcela falešné, proto je neuznáváme a zcela se od nich distancujeme.
 
Důvod nárůstu obliby tzv. ústní Tóry bude vysvětlen později v páté kapitole.