Kapitola 35
V roce 4856, což jest rok 1096 křesťanské éry, v době vlády římského císaře Jindřicha IV, se křesťané rozhodli dobýt Ismaelity ovládaný Jeruzalém.
Velké vojsko sebrané v aškenázských (německých) zemích, v Itálii, Francii (Carfat) a Anglii (Anglatira) a vedené Godefroyem (Gottfriedem), vládcem Lotrinska, táhlo po dobu tří let k Jeruzalému, a všude kde se setkali s rabanity, je ze msty povraždili.
V roce 4859, což jest rok 1099 křesťanské éry, došlo vojsko k Jeruzalému.
Poté co dobyli Jeruzalém, se křesťané setkali s místními židy-karaimy a zeptali se jich: Kdo jste, odkud jste přišli a kdy jste se zde usadili?
Na tyto odpovědi dostali odpovědi.
Když zjistili, že karaimové nemají nic společného s rabanity, protože zůstali věrni starobylému náboženství, a že nežili v Jeruzalémě v době druhého Chrámu, zachoval se k nim Godefroy milosrdně a nečinil jim žádné zlo, a zakázal svým vojákům ubližovat karaimům.
On a jeho vojenští velitelé povolili karaimům žít v Jeruzalémě, ti zde pak žili beze strachu tak jako v minulosti.
A vládli křesťané Jeruzalému 88 let, dokud nepřišel Saladin, o kterém se zmíníme v kapitole 39.