Kapitola 23
Ze svědectví třech rabanitských učenců vyplívají 4 závěry.
1.
Karaimové žili ve všech částech světa, v Africe, Asii a v Evropě.
Domnívám se, že i v Americe žijí židé, kteří se nikdy nesetkali s ústní Tórou.
Z toho vyplívá, že karaimů je nakonec mnohem více.
2.
Víra židů žijících ve vzdálených zemích, byla stejná jako ta naše.
Pokud se nikdy nesetkali s ústní Tórou, znamená to, že jejich víra byla karaimská, tedy původní víra, která má svůj počátek v písemné Tóře, a ne později v době Cadoka a Boethuse, jak nepravdivě tvrdí o karaimské víře rabanité.
3.
Je jasné, že ústní Tóra, ve kterou věří rabanité, nebyla předána Bohem, budiž požehnán, našemu pánu Mojžíšovi, mír s ním, jako tradice na Sinaji, tak jak to tvrdí jejich víra.
Bůh předal našemu pánu Mojžíšovi pouze písemnou Tóru, protože pouze ta byla známa židům žijícím ve vzdálených zemích, kteří byli vyhnáni asyrskými vládci, proto do dnešní doby dodržují pouze písemnou Tóru.
To že neznají ústní Tóru, jak to dosvědčují i rabanité, znamená, že se ústní Tóra objevila až mnohem později než psaná Tóra, že byla vymyšlena parušim, jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách.
4.
Je jasné, že my karaimové, nemáme nic společného se sektami Cadoka a Boethuse, protože židé, žijící ve vzdálených zemích, nikdy o těchto sektách neslyšeli a nic o nich nevěděli.
Rabanité označují tyto židy jménem cadokim, protože stejně jako my nevěřili v ústní Tóru.
Nicméně bez ohledu na jméno, nemají židé ze vzdálených zemí nic společného s cadokim, stejně tak jako my.
Tak jako my jsou i oni karaimové, dodržující Mikra, což je pouze psaná Tóra.
Rozdíl mezi cadokim a karaimy jsem již popsal v kapitole 8.
Kromě toho učenec Jacob Trigland z Nizozemí, ředitel školy ve městě Leiden, a pan Tadeusz Czacki poskytli ve svých knihách dostatek důkazů, potvrzujících, že karaimové nepochází se sekty cadokim.