Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 26

 

Vraťme se ale k našemu vyprávění.
Synové Izraele, kteří se nevrátili do Jeruzaléma spolu se Zerubábelem, se svolením perského krále Kýra (Koreše), se stejně jako ti, kdo se vrátili, rozdělili na dvě části:
Cadikim, kteří se striktně drželi písemné Tóry, a parušim, kteří se drželi ústní Tóry a následovali falešné proroky.
 
Přestože měli odlišné názory, žili neodděleně, společně jedli a pili, nezakazovali vzájemné sňatky, tak tomu bylo po dobu 637 let, to je v období od zničení prvního Chrámu v roce 3335 do časů rabiho Jehudy ha-Nasiho, tj. do roku 3975, což jest rok 215 křesťanské éry.
 
Jehuda ha-Nasi byl potomkem Šefatji, syna Abítal, ženy krále Davida, mír s ním, který se přidal k parušim, a který přijal jejich náboženství.
 
Jak sami tvrdí, Bůh, budiž požehnán, jim přikázal nikdy a žádných okolností nezapisovat ústní Tóru.
Rabi Jehuda ha-Nasi jí ale zapsal do knihy, sebral všechny halachot a zákony, které byly předávány ústně, a sestavil z nich Mišnu, skládající se ze šesti částí.
 
Proto ho parušim nazývají náš svatý učitel.
 
Tehdy došlo v Izraeli k velkému rozkolu, protože lidé mají zcela jiný vztah ke slovům zapsaným v knize, než ke slovům předávaným ústně, psaným slovům více věří a více si jich váží.
 
A začali parušim nadřazovat tato slova nad slova písemné Tóry, protože rozhodli, že je to halacha Mojžíšova, předaná na hoře Sinaj.
 
Nadšení, které vyvolal čin rabi Jehudy ha-Nasi, lze vysvětlit také tím, že ukázal cestu, která umožňuje rozšiřovat ústní tradici.
Později následovali tuto cestu i další parušim, a v mnoha generacích vymysleli a napsali hory knih Gemary.
 
Tento podvod vedl k dalšímu překrucování Tóry, byly napsány knihy, které naši předkové neznali, knihy jako například Babylonský Talmud, Jeruzalémský Talmud, Sifra, Barajta, Agadot, Tosafot, Midrašot, dopisy, responsa (odpovědi), legendy a mnoho dalších děl, které se staly velmi oblíbenými u parušim.
 
Čím více narůstal počet parušim, tím více nenáviděli, škodili, ponižovali, utlačovali a zabíjeli cadikim, za to, že odmítali přijmout jejich náboženství.
 
Toto pronásledování trvalo 425 let, od časů rabi Jehudy ha-Nasi do časů našeho pána Anana ha-Nasi z rodu Šalamounova, mír s ním, který zůstal věrný pravdě, potomek Jójakína, krále judského.
 
To bylo roku 4420.
 
Do hlavního textu je vložen tento odstavec:
Zejména halachot, jejichž autorem je rabi Akiva se podobají metodám, které používali falešní proroci, a to proto, že byl konvertitou, potomkem Sísera, velitele kanaánského vojska krále Jabína, který kraloval Chasóru.
 
I vydal je Hospodin napospas Jabínovi, králi kenaanskému, který kraloval v Chasóru. Velitelem jeho vojska byl Sísera; ten sídlil v Charóšetu pronárodů. I úpěli Izraelci k Hospodinu, protože Jabín měl devět set železných vozů a po dvacet let Izraelce krutě utlačoval. (Soudců 4:2-3)
 
Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Síserou. (Soudců 5:20)
 
To bylo důvodem, proč v něm přežila touha přidávat k psané Tóře cizí prvky, přestože se stal židem.
 
Učení rabanité o rabi Akivovi říkají: Veškerou ústní Tóru máme od něho.