Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 29

 

Poté co se oddělili od rabanitů, viděl náš učitel Anan ha-Nasi, mír s ním, že ho začali parušim nenávidět ještě silněji a přáli si ho zabít.
 
Anan ha-Nasi si uvědomil, že pokud budou žít židé, kteří jej následují v Babylonu a jeho okolí mezi parušim, stanou se cadikim obětí jejich intrik, že parušim vyvinou veškeré úsilí a použijí jakékoliv prostředky k tomu, aby cadikim donutili následovat jejich víru.
 
Proto se vzdal svého úřadu, jenž získal jako následník králů, opustil svůj veškerý majetek v Babylonu, a shromáždil k poradě všechny cadikim.
 
Většina z nich souhlasila s tím, že opustí své domovy a odejdou z Babylonu, menší část ale zůstala po dlouhá staletí v 19 obcích nacházejících se podél řeky Eufrat.
 
A v této oblasti žijí i v současnosti, jak již bylo řečeno v kapitole 7.
 
Ti, kteří se rozhodli opustit Babylon spolu s naším pánem Ananem ha-Nasi, se vydali na cestu a odešli do svatého Jeruzaléma.
 
V Jeruzalémě a dalších městech si postavili opevněné domy (bet chazka) se svolením Umara ben Katafa (Umar ibn al Chattab), vnuka Mohamedova, jenž projevoval přízeň pánu našemu Ananovi ha-Nasi.

Přestože bylo židům zakázáno stavět v Jeruzalémě opevněné domy a bet knisy 1 pro modlitby, povolil Umar z velké úcty k Ananovi ha-Nasi a cadikim postavit kromě opevněných domů i bet knisu pro modlitby.

 
1chacham M. Sultanski používá místo obvyklého termínu בית כנסת bet kneset termín בית כנסה

A nechal tedy náš pán Anan ha-Nasi vystavět v Jeruzalémě bet knisu, která zde stojí do dnešních dní.