Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 37

 

Karaimové, kteří se usadili v pevnosti Mangup, žili v míru a v bezpečí po celou dobu co pevnost ovládali Janované, obdělávali půdu, kterou získali od krále Balduina do věčného vlastnictví, jak je uvedeno v darovací listině.
 
Ale v roce 5225, což je rok 1463 křesťanské éry, připlula k pobřeží Krymu na lodích po moři armáda Ismaelitů, která začala obléhat pevnost Mangup, obléhání se protáhlo na 7 let.
 
Ismaelité dobyli pevnosti Mangup a Kale, a také ostatní pevnosti na břehu moře, a veškerou zemi patřící Janovanům, vyhnali je a zabrali jejich majetek.
 
V pevnosti Kale tehdy zůstali pouze karaimové, a nikdo kromě nich tam od té doby až do dnešních dní nežil.
 
V pevnosti Mangup se vedle karaimů usadili Tataři, kteří karaimy těžce utlačovali, to trvalo dlouhou dobu, až do doby, než přišel záludný a lstivý kedarský princ Kazyndar Aga, ten odebral karaimům darovaný list potvrzující vlastnictví země a zemi si přivlastnil.
 
Poté karaimy utlačovali karaimy Arnauti (Albánci), kteří uloupili vše, co jim přišlo pod ruku, a často i zabíjeli.

A nemohli zde již karaimové déle žít, a uprchli odtud do Kale, a z Kale do Gezlevu, a karaimy následovali i Tataři, a tak se z Mangupu stala zřícenina.

Karaimové opustili Mangup před téměř čtyřiceti lety.