Kapitola 47
O životě karaimů v exilu
Karaimů, kteří se usadili v Litvě, ve městě Troky, jak bylo zmíněno v kapitole 40, si vážili všichni polští králové, a zcela jim důvěřovali.
Ještě v době krále Vitolda byl do Trok povolán jeden karaim, který se jmenoval Zarach ben Avimelech, muž, kterého si král velmi vážil, který byl pověřen řízením dvora a plněním králových příkazů.
Zarach se vydával každý rok na Krym a převzal zde královým jménem od Tatarů daň v 5000-cích vacích.
Když se stal Zarach starým mužem, vzal sebou na Krym svého syna Natana, silného mladého muže.
Na hranicích Krymu se setkali s tatarským loupeživým oddílem.
Když uviděl Natan loupežníky, vytasil svůj meč a začal s nimi se svým doprovodem bojovat, pobili je všechny, kromě těch co uprchli.
Jejich vůdce v boji zranil a již se jej chystal zabít, ten ale Natana prosil o milost, a tak se jej Natan ani nedotkl. Když se dozvěděl, kdo je Natan, odkud a kam, a za jakým účelem jede, sundal ze svého prstu prsten a dal jej Natanovi jako znamení pro jiné tatarské oddíly, aby jim nečinily žádnou škodu.
A tak se Zachar a jeho syn dostali do svého cíle.
Natan po smrti svého otce začal také sloužit králi a plnit jeho rozkazy.
V každé generaci byli karaimové, kteří byli ve službách polských králů, a všude v Litvě měli karaimové vždy výhody oproti rabanitům.
A měli u sebe veškeré dokumenty dokazující jejich privilegia.