Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 21

 

14. září roku 1837 křesťanské éry nás navštívil milosrdný císař, jeho veličenstvo Mikuláš I, syn Pavla, nechť je dlouho živ, a spolu s ním mnoho knížat, velmožů a významných lidí.
 
Dvě velkoknížata, se nás při této příležitosti zeptala, na důvody rozdělení mezi námi a rabanity.
 
Jedním z nich byl velkokníže ze dvora jeho císařského veličenstva generálmajor hrabě Suchtelen, druhým pak francouzský velkokníže.
 
Předkládám zde svou odpověď na dotaz obou knížat v nezměněné podobě.
 
Existují pouze dva důvody pro oddělení mezi námi a rabanity, první důvod má své kořeny u rabanitů, druhý u karaimů.
Je dobře známo, proč se rabanité stali důvodem pro oddělení.
 
Když pro nějakého jednotlivce nebo národ není těžké porušit slova Boží a nedodržovat Zákon daný Bohem, beze strachu a studu se zřeknout ustanovení vlastního náboženství a víry, tak tím spíše pro takového člověka nepředstavuje problém se vzbouřit proti svému králi, beze strachu a studu páchat trestné činy, jaké si jen možné na tomto světě představit.
 
Jak je psáno v knize Ozeáš ve verši 10:3 -  
 
Teď říkají: Nemáme krále. Nebojíme se Hospodina, a král – co by nám mohl udělat?
 
Poté co rabanité přestali věřit v Boží Zákon, začali vzdorovat vůli Boží, opustili svou víru a vymysleli si jakousi druhou ústní Tóru, která je v rozporu s Tórou psanou, začali k Tóře přidávat různé dodatky a měnit jí, začali vymýšlet to co dříve nebylo, pomlouvat Hospodina tím, že začali tvrdit, že Bůh dal Mojžíšovi na hoře Sinaj ještě další Tóru, kterou mu ve skutečnosti Bůh nedal.
 
Proto pro ně není problém překračovat carské zákony a dopouštět se různého nepřístupného jednání.
 
Protože nejsou čistí a skromní vnitřně, tak nejsou čistí a skromní ani navenek, svými oděvy a příbytky.
 
Jejich zevnějšek vypovídá o tom, jací jsou uvnitř, jejich skutky a zvyky to dosvědčují.
 
Druhý důvod oddělení má svůj původ u karaimů.
 
V dávných dobách byli v našem národě skvělí lidé, cadikim, což znamená ti, kteří hledají spravedlnost, ti, kteří žijí v souladu se svou vírou, kteří jsou spravedliví před Bohem a lidmi, a ti kteří se neuchylují ke lsti, záludnosti a úskokům.
 
Nejednali v rozporu se svým náboženstvím, hospodařili na půdě, byli vždy skromní a čistí.
 
Byli ostýchaví a obávali se budit pohoršení, vyhýbali se jakýmkoli podvodům a zlým skutkům.
Stejně tak i my karaimové, následovníci cadikim, nic neměníme na našem náboženství ze strachu z Boha.
 
Proto také silně respektujeme i našeho vládce.
 
Vždyť strach z vládce je obdobou strachu z Boha, jak nám řekl král Šalamoun, mír s ním, v knize Přísloví ve verši 24:21 –
 
Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými.
 
Proto se všemožně snažíme přiblížit se spravedlnosti, dodržování všech zákonů našeho cara, velikého císaře a ctít jej jako našeho dobrodince, který si nás vzal pod svou ochranu.
 
Jestliže prorok Jeremiáš nařídil modlit se za krále Nebukadnesara, který udělal Židům mnoho zlého, zničil jejich město a odvedl je do vyhnanství, jak se můžeme dočíst v knize Jeremiáš ve verši 29:7 –
 
Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.
 
Tím spíše je potřeba se modlit za ruské cary, kteří nám nic špatného neudělali, naopak udělali pro nás mnoho dobrého.
 
Měli bychom pro ně neustále žádat mír a dobro, mít je v lásce, ctít je, děkovat jim za vše dobré, co pro nás udělali, a modlit se za ně k našemu Bohu.
 
Vždy se chováme tak, jak by se choval náš první praotec Abrahám, mír s ním, a podle nařízení našeho Boha, straníme se všeho zlého, abychom nevzbudili žádné pohoršení.
 
V naší zemi jsme rádi hospodařili na půdě, protože tato práce není spojena s podvody a lstivostí.
 
Všichni z nás, karaimů, kteří žijeme v carství našeho cara, máme rádi hospodaření na půdě, na polích, vinohradech a sadech, tak jako tomu bylo i v naší zemi.
 
Dalším rysem naší povahy je láska ke spravedlnosti, proto také obchodujeme pouze poctivě, nedopouštíme se žádných podvodů a nezákonností.
 
Samozřejmě, není vinice, která by byla zcela bez plevele, ale pokud mezi námi nějaký ten drobný plevel byl, bylo to již hodně dávno.
 
U rabanitů je tomu zcela jinak, proto panuje vůči většině z nich nedůvěra.
 
Nemají žádný ostych, nemají v lásce spravedlivost, konají hlavně nezákonnosti a zlodějiny.
 
Neradi hospodaří na půdě, mají rádi pouze obchod a lichvu.
 
Díky jejich záludnosti a díky jejich lásce k bohatství půjčují peníze na vysoký úrok.
 
Je známo z příběhů spisovatelů, kteří zaznamenávali dějiny, jak mnoho zlořečili rabanitům.
 
Půjčování peněz na vysoký úrok nakonec způsobilo jejich vyhnání ze Španělska.
 
Chovají se stejně jako jejich předkové parušim, bouří se proti Bohu a králi bez sebemenší známky studu.
 
Ale o tom již bylo řečeno mnohé.
 
 
 
*
Názory autora knihy nemusí vždy a zcela odpovídat názorům vlastníka stránek a překladatele.