Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 34

 

Kolem roku 4502, což je rok 742 křesťanské éry, v době vlády císaře Konstantina V, na severu země, která je ve svatém jazyce označovaná jako země Šittim, Kozarie (Kovarie, Chazarie) žili Tataři, a mezi nimi židé, a to jak ti, kteří se v zemi usadili ze své vůle, tak ti, kteří tam uprchli před pronásledováním.
 
Tataři vytáhli z této země do boje v nesčetných zástupech, jako kobylky, a s nimi i karaimové, ti táhli za vojskem a po obou jeho křídlech.
 
Když Tataři přitáhli k Ismaelitům, začaly mezi nimi velké války, Tataři začali plenit a ničit jejich města v Persii, Arábii, Edomu, Arménii a ve Svaté Zemi Izraele, v té době začaly slábnout síly Ismaelitů, až se nakonec Tatarům vzdali a uzavřeli s nimi mír.

Tehdy přijali Tataři náboženství al-Kuránu, víru Mohameda, poté co přijali tuto víru, stali se s Ismaelity jedním lidem.

Poté Tataři ještě více posílili, tasili meč a vytáhli do války proti Řekům a Římanům.
 
A dobyli u nich velká území, a dostali se i na Krym, na Krymu bojovali proti Janovanům, dobyli na nich velkou část Krymu a usadili se zde.
 
Janovanům zůstaly pouze pevnosti Kale a Mangup, a několik dalších pevností na pobřeží Černého moře.

Spolu s Tatary přišli na Krym i karaimové, ti se usadili v Solchatu, kde již žili jejich bratři, kteří se zde usadili v minulosti, jak již bylo popsáno v kapitole 33.

Lze tedy předpokládat, že tito karaimové přišli na Krym spolu s Tatary v roce 1095.