Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 41

 

V roce 5006 od stvoření světa, což jest v roce 1246 křesťanské éry, sjednotil velkokníže Vitold velkoknížectví Litevské s královstvím Polským, které Poláci nazývají Koruna Polská.
 
A usedl na polský trůn s podmínkou, že přijme spolu se vším svým lidem křesťanské náboženství (předtím se klaněli ohni).
 
Pod touto podmínkou souhlasili Poláci s tím, aby se stal jejich králem, uznali ho za krále a dali mu jméno Vladislav.
Ve stejném roce Tataři vytáhli z Krymu a vpadli do Polska, jak bylo pro ně typické ničili a pustošili vše, co jim stálo v cestě.

Král Vitold vytáhl podruhé do války s Tatary a porazil je v zemi Moldávie v blízkosti Černých Vod, označovaných v polštině jako Černé bažiny, pobil během jednoho dne, 15-tého září, 84 tisíc Tatarů.

A opět přitáhl na Krym a získal zde bohatou kořist.

Poté co se vraceli z Krymu, vzal král Vitold ze Solchatu dalších 380 rodin a 180 z nich usadil v Haliči, ve městě Halič na řece Dněstr, který je v kedarském jazyce označován jako Turla.

Zbývajících 200 rodin usadil na Volyni, ve městě Krasnaja Gora (což znamená krásná hora), které bylo odděleno od města Luck řekou Styr.

A dal karaimům pozemky a pole v okruhu půl míle kolem města (stejně tak dal pozemky a pole karaimům v Haliči), dále pak povolení obchodovat a také privilegium cestovat po zemi, bez povinnosti platit poplatky.

Všechna práva karaimů byla potvrzena věčnými privilegii, takzvanými Železnými listy (to proto, že měli stejnou sílu a váhu jako železo).
 
A přikázal jim, aby tak zabránil jakémukoli poškození či úplnému zničení, aby listiny uložili pod evidenčním číslem 15 v archivu, který se nacházel v Lodomerii, ve velkém městě, které má polské jméno Lvov a v jazyce aškenázském je označováno jako Lemberg.

Karaimové měli k dispozici kopii těchto výsad, vydaných v roce 1267 křesťanské éry, 8-ho prosince.